HŘBITOV STŘÍLKY – TAJEMSTVÍ POD KŘÍDLY ANDĚLŮ
Ve Zlínském kraji se nachází výjimečná, i když možná trochu zapomenutá památka. Romantický a zároveň tajemný hřbitov zasazený do malebné krajiny ve Střílkách je unikátem, který se vidí jen málokde. Hřbitov nechal vybudovat v letech 1730 -1743 Antonín Amand z Petřvaldu podle návrhu Ignáce Josefa Ciraniho z Bolleshausu a autorem ojedinělé sochařské výzdoby, kterou zde můžete s pokorou a bázní obdivovat byl moravský sochař Gottfried Frič. A proč s pokorou a bázní? Na 2 000 m2 bylo totiž vybudováno jedinečné dílo, které nemá v Evropě obdoby. Hřbitov je vyvýšen místy až 10 metrů a v jeho podzemí fungovala od počátku spletitá odvodňovací síť. Ta v dnešních dobách slouží i jako odvětrávací. To znamená, že je zde sucho a podmínky pro rozklad těla jsou více než příznivé. Proto se tu pohřbívá dodnes. Dílo je obehnané mohutnou zdí, na níž jsou kolem dokola osazeny majestátní sochy znázorňující ctnosti a hříchy. A právě zobrazení hříchů je zajímavé v kontextu se zdejší pověstí. Najdete zde postavu držící v rukou kostky (vášeň a hazardní hry), nebo sousoší, kde si jedna ze soch zacpává uši, zatímco druhá stojí na knize (varování před nemravnými řečmi, či špatnými knihami). Následuje zobrazení marnosti, kdy jedna z postav sedí na rakvi a opírá se o přesýpací hodiny, zatímco druhá zamyšleně hledí před sebe a další. Na čelní ohradní zdi pak stojí 4 velké kamenné vázy, představující jednotlivé fáze posmrtného života – smrt, poslední soud, nebe a peklo. K hřbitovu vede dvojité schodiště, které se setkává u monumentální sochy anděla – strážce hřbitova. Odsud směřuje cesta k hrobce, která je umístěna na druhém konci. Před kaplí stojí dvě sochy andělů v nadživotní velikosti. Fungují zde jako strážci hroby a možná i jednoho dávného tajemství spojeného se jménem Anna.
Ve Střílkách se totiž vypráví pověst o Rezavé Anně. Údajně to byla šlechtična Anna Küenburgová, zlá a krutá ženština a milovnice hazardu. Trápila poddané a nikomu nedopřála klid. Zdejším sedlákům podvodem sebrala pozemky a zanechala jim jen kamenitou půdu, na níž nemohli hospodařit. Trpělivost poddaných přetekla v okamžiku, kdy v hazardních hrách prohrála i část soch zdobících zdejší kapli. Ty pak měly skončit na zámku v Miloticích. To samo sebou nezůstalo bez odplaty. V tomto případě zafungovala karma a Annu nakonec dostihl osud. Její dcera Filoména zemřela na neštovice a Anna se z její smrti už nevzpamatovala. Pomalu chřadla, až zemřela. Po smrti prý její tělo zčernalo na uhel.
Možná je na pověsti trochu pravdy. Podloží hřbitova zaručuje brzké zetlení pohřbených těl. Je zde sucho a dost možná i přírodní podmínky pro mumifikaci.
Nás zaujala ještě další, podobná pověst. Ta vypráví o správci panství, který zastupoval zdejší majitele. Küenbergové prý žili většinou ve Vídni a po dobu jejich nepřítomnosti měl takřka neomezenou moc nad panstvím blíže nejmenovaný direktor. Byl to otec dvou dcer, které se od sebe lišily, jak jen mohly. Jedna byla samozřejmě dobrá a krásná a ta druhá pyšná a zlá (a dost možná se jedna z nich jmenovala také Anna). Obě se zamilovaly do zdejších chlapců, bratrů, kteří pocházeli z rodu Šimečků. Rozdíl byl v tom, že tu hodnější a krásnější její vyvolený chtěl a ta druhá utřela nos a čelila trpkému odmítnutí. Proto se sestře pomstila tak, že její poměr vyzradila otci. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Všichni z rodiny Šimečků přišli o práci a byli vyhozeni z dvorského bytu, ve kterém žili. A mělo být hůř. Ve městečku se totiž objevili vojáci a všechny Šimečkovy syny násilím odvedli k vojsku. Jen jediný ze synů, který byl knězem, byl odvelen na vzdálenou faru. Tím byla rodině zasazena smrtelná rána. Celkem šest Šimečkových synů padlo v různých bitvách, jejich matka se utrápila a starý pan Šimeček přísahal direktorovi věčnou postu. Pytlačil, kradl a opíjel se. Nakonec se oběsil v lesích v hluboké rokli (zmoli), která později proslula jako Šimečkova zmole. Jeho duch nedošel pokoje a dodnes se má objevovat v jejím okolí hledající spásu a věčný pokoj. Díky těmto tragickým událostem se po smrti celé své rodiny objevuje ve Střílkách poslední přeživší, onen mladý kněz. Nad direktorem vynese krutou kletbu, která nezná slitování. Ta ho odsuzuje k věčnému neštěstí a zmaru, dokud nevymře celá jeho rodina. A direktor, stejně jako nebohý kněz, bude muset celé té zkáze přihlížet. A tak se také stalo. Kletba neušetřila nikoho. Dokonce i hodnou a krásnou mladší dceru, která v tom byla vlastně nevinně. V její svatební den se převrhl kočár, v kterém mladí manželé jeli z kostela a oba na místě zemřeli přímo před očima direktora. Říká se, že poté, co se jeho žena utrápila k smrti, zmizel někde v lesích a už o něm nikdo nikdy neslyšel. A ta zlá dcera? Kdo ví, jestli i ji dohnala spravedlnost. Pověst o ní totiž mlčí.
Tajemná hřbitovní kaple má být posledním odpočinkem členů hraběcího rodu. Ve zdejší hrobce jsou pochováni majitelé panství Küenburgové a mají se zde nacházet tři jejich rakve. Otevřel snad někdo nějakou v minulosti a našel zde mumii ženy jménem Anna? Kdo ví. V hrobce skutečně jedna Anna leží. Jedná se o poslední spolumajitelku zdejšího zámku Annu Černou, jejíž tvář je vyobrazena na obraze sv. Anny v kapli. Té pocty se jí dostalo možná proto, že zemřela ve velmi mladém věku 29 let na zápal plic v roce 1936. Prý to byla něžná a milá osoba. Nezdá se, že zrovna ona by byla předlohou pro postavu Rezavé Anny. Kde se tedy vzala?
Küenburgové vlastnili tovačovské panství. V 18. století zde žil jakýsi Arnošt Josef Laktanc hrabě z Kuenburgu (1793–1832), který byl komořím a majorem v císařském vojsku a účastnil se napoleonských válek. V roce 1808 zřídil na výzvu arcivévody Ferdinanda zvláštní zeměbranecký batalion, kde se stal komandantem. V té době poddané zužovaly vysoké daně a žilo se zde těžce. Takže motiv verbování na vojnu, který se v pověsti objevuje, je zřejmý. Po vítězném tažení proti Napoleonovi se Arnošt vrátil zpět. V roce 1801 mu zemřela mladá žena (Anna Chorinská) a 1803 se opět žení. A světe div se – s Vileminou Annou, svobodnou paní z Münch-Bellinghausen, hazardní hráčkou, která vydatně pomáhala dovršit finanční krach celého rodu. Přesto ji hrabě zřejmě velmi miloval, protože po ní pojmenoval nedaleký Annov. Ale jak se říká: na každém šprochu, pravdy trochu. Rezavá Anna dost možná skutečně žila a škodila tak, že se o ní dodnes vypráví pověsti po celém kraji. Jestli je ale pohřbena v kryptě Küenburgů pod tovačovským kostelem, nebo ve Střílkách, vědí jen samotní andělé.
Po zdejších tajemství můžete zapátrat i vy. Hřbitov je otevřen denně od dubna do října od 8 do 18 hodin. Zdejší zámek nyní slouží jako Ášram – centrum jógy. V okolí se nachází řada zajímavých míst. Ať už jde o hrady, zámky, přírodní zajímavosti, poutní místo Velehrad, nebo archeologická naleziště, každý zde najde to své.
Zdroj: Marie Skřítková, Bořek Žižlavský, Expedice Chřiby 2, Slovácký deník, Obec Střílky web, zlin.cz a jiné.
Velké poděkování za informace paní Marii Skřítkové, dobré duši stříleckého hřbitova, která se celý život věnovala jeho historii a díky níž byl hřbitov zachráněn a která by, podle našeho názoru, zde měla mít pamětní desku.
Napsat komentář