Vlastně jsme na ten příběh narazili náhodu v knížce Jiřího Padevěta. A tak jsme se tam vydali. Horní Moštěnice je malá víska nedaleko Přerova. Vytéká zde hned několik léčivých pramenů. Nejznámější je pramen Hanácké kyselky přezdívaný Moštěnka, který vytéká hned u silnice, nad níž se tyčí vrch nazývaný Švédské šance se smutným křížem na místě tak temném, až nás mrazí. Ale nebudeme předbíhat. Aroma Moštěnky je nezaměnitelné, to můžeme potvrdit😊, takže patrně neminete. Název vesnice je odvozen od slova moštění – tedy vyztužování bahnitého dna proutím. Horní potom odkazuje na staré jádro vesnice, které se nacházelo na západním i jihozápadním svahu Švédských šancí. Místo nemělo pěknou historii už za švédských válek, kdy se zde měli utábořit Švédové, kteří se snažili vyprovokovat k bitvě císařské vojsko. K bitvě ale údajně nedošlo, takže území zůstalo jen „zpustošeno“ a Švédové po měsíci odtáhli. Přesto nevěříme, že mírumilovně po tom, jaká pověst je předcházela.
Ovšem to je slabý odvar oproti vyprávění, které najdete u pietního kříže postaveného na místě proti nenápadnému poli, které posloužilo jako masový hrob..
18. června 1945 se tudy vlakem vracelo zpátky na Slovensko 267 Karpatských Němců (německy mluvící obyvatelé Slovenska), Slováků a slovenských Maďarů, kteří byli evakuováni do severních Čech před postupující Rudou armádou. Okolo 9 hodin ráno kontaktoval jakýsi poručík Karol Pazúr (člen Hlinkovy gardy, později nasazen na východní frontě jako člen československé armády) bezpečnostního referenta ONV Horní Moštěnice s tím, že osazenstvo vlaku jsou zrádci a kolaboranti a požadoval jejich vydání. To mu bylo zamítnuto. Mezitím ovšem shodou okolností zastavil tento vlak na nádraží vedle druhého. V tom seděli vojáci 17. pěšího pluku z Bratislavy, kteří se vraceli z vojenské přehlídky Prvního československého armádního sboru, mezi něž patřil i Pazúr. Někteří vojáci prý dokonce poznali své sousedy z obce Dobšiná. Jenomže ani to nezabránilo děsivému krveprolití..
Karol Pazúr po zjištění, že civilisté mluví lépe německy, než slovensky, nechal vlak prohlédnout. Civilisty vyhnal mezi koleje a všem byly prohlédnuty doklady. Hledalo se jakékoliv spojení s SS, nebo NSDAP. Shromážděno bylo 267 osob, včetně 120 žen, 74 mužů a 75 dětí. Nejmladší z nich měly 6, 7 a 8 měsíců..
Pro Němce původně požadovali ubytování v Horní Moštěnici, ale nebyla nalezena možnost, kde uložit tolik lidí, což se jim stalo nakonec osudným. Vojáci nebožáky nejprve nahnali k hřbitovu v Lověšicích, potom k cihelně. Zde podle nepodložených informací chtěli nevinné lidi spálit. Cihelna ale už nebyla funkční, a tak se průvod otočil zpátky k Přerovu. A vracel se přes Švédské šance. Byla 1 hodina ráno, 19. června 1945. Lidé, kteří neměli nic společného s nacismem, se museli svléknout a odevzdat své cennosti. 27 mužů mezitím vykopalo obrovský masový hrob o rozměrech 17 x 2×2 metry. Krvelačnost slovenských vojáků neměla hranice..
Všichni do jednoho byli popraveni kulkou do týlu. Pamětníci (zajímalo by nás teda kteří se k tomuhle přiznali) prý vzpomínali na prosby žen a hysterický nářek na smrt vyděšených dětí..
Vše utichlo až kolem páté hodiny ráno, kdy jako svědek zločinu, zůstal hrob naplněný mrtvými těly (bohužel ne všechny děti byly mrtvé – některé Pazúr osobně vhodil do hrobu živé a zastřelil až v něm) a byl zasypán. Hlína ale zločin nepřikryla navždy..
Roku 1947 byla povedena exhumace ostatků příslušníky vojenského útvaru z Terezína. Bylo při ní zjištěno, že některé oběti byly pohřbeny zaživa. Těla mužů byla pietně pohřbena na hřbitově v Přerově, ženy a děti převezeny do olomouckého krematoria a jejich popel pietně uložen ve dvou pozinkovaných bednách v sektoru XXIII do hrobu č. 191 v Olomouci..
Nejhorší na tom je, že to všem prošlo. Slováci se vrátili domů, jako by se nechumelilo. V témže roce (1947) tedy vlastně začalo vyšetřování a Karol Pazúr se svým věrným pomocníkem Bedřichem Smetanou byli odsouzeni. Jenže..
Vrah Smetana, který zodpovídal za krvavá jatka stejně jako Pazúr, se odvolal a do vězení vůbec nenastoupil. Pazúra sice zavřeli na 20 let, ale v roce 1951 mu byl trest snížen prezidentem Klementem Gotwaldem na 10. V té době už byl tento podnikavý pán členem StB. V roce 1952 byl na základě amnestie prezidenta propuštěn..
Smetana prchl do Izraele, kde si spokojeně dožil. Karol Pazúr po svém propuštění žil a zemřel 25.4. 1976 v Bánské Bystrici..
Nebylo to hezké čtení, že? A proč to píšeme, i když to už napsáno bylo? Protože si myslíme, že takové věci je třeba připomínat a omílat neustále. Největší nebezpečí pro člověka je totiž člověk sám. A rád na to zapomíná.
Proto, i když takto smutně, vám do Nového roku kromě zdraví a štěstí přejeme, ať nikdy a za žádných okolností nezapomenete na to, kým jste a odkud pocházíte.
Zdroje:
PADEVĚT. Jiří, Krvavé léto 1945, Academia, 2016
HÝBL. František, Krvavá noc na Švédských šancích nedaleko Přerova, Statutární město Přerov, 2015

[Ukázat náhledy]