V divokém kaňonu říčky Huntavy (dříve Hankštejnského potoka) se nachází hned několik záhadných zajímavých míst, která jsou opředena pověstmi. Nacházíme se v místech, kde bujná příroda ještě nevydala všechna svá tajemství, tam, kde si mystické bytosti ještě pořád pečlivě střeží svá tajemství, v kraji sovích skal a tajemných, dech beroucích zákoutí, v Nízkém Jeseníku, zhruba osm kilometrů od Rýmařova. Jsme v Rešovských vodopádech.
Jednou za sto let zde voda v místních vodopádech utichne a na chvíli se zastaví – zamrzne v čase. Je to chvíle, kdy se otevírá brána do jiné sféry – do míst, kde žijí bytosti moudřejší než všechna lidská poznání. Od pradávna se zde scházeli učenci, mistři, druidové ve víře, že právě jim bude požehnáno projít branou do paralelního světa, kde se podle všeho nacházel kámen mudrců. Ten stačilo jen spatřit a do člověka vstoupilo poznání. Problém je, že dotyčný o tom nesměl mluvit. Brána do jiné dimenze měla být zlatá, nebo duhová. Zlato samo o sobě má alchymistický význam. Kdysi se věřilo, že ženský princip, (černý kámen), oplodněný světlem, (mužský prvek), se promění ve zlato alchymistů. Ale tady nešlo jen o kov jako takový, ale o skutečné zlato poznání – kámen mudrců. Jinými slovy svatý grál alchymie – vnitřní osvícení.
Dalším záhadným místem, o kterém neexistují téměř žádné informace, je prokletý hrad či zámek. Jeho zřícenina leží vysoko nad soutokem Huntavy a Tvrdkovského potoka naproti ostrým hrotům Sovích skal. Přístup k němu není značený a o jeho staviteli, nebo alespoň době založení vypovídá jeho poloha – na hrotu skalnatého ostrohu a fakt, že okolní terén je výš než prostor hradu, a to zhruba na dostřel luku 70 m). Proto, když k němu přicházíte, zůstává dlouho skryt. Tato fakta vypovídají, že hrad či zámek byl postaven v dobách, které ještě neznaly palné zbraně.
Názvy používané Němci pro označení hradu – Wüste Schloss (Pustý zámek) nebo též Verwünschene Schloss (Zakletý, Prokletý či Začarovaný zámek) jsou přinejmenším zvláštní, protože o zámku se nedochovala žádná pověst. Tyto informace jsme čerpali ze stránek Rýmařovska (Podle článku Mgr. Jiřího Karla (Karel, Jiří: Pustý zámek u Tvrdkova, Rýmařovský horizont 03/2008, SVČ Rýmařov, 2003) připravil M. Marek )
My zámek minuli, protože jsme o něm nevěděli. Co jsme ale rozhodně neminuli byl stejně tak tajemný Fialův nebo také Rudský mlýn. Poprvé je zmiňován v roce 1755. Pod stejným názvem je v roce 1834 mlýn zakreslen na Císařském povinném otisku map stabilního katastru Moravy a Slezska (1824-1843). Nejstarší zpráva zní:
V roce 1755 jel Ferdinand Gröschelsberger, královský rychtář města Uničova, lesem k rudskému mlýnu, nacházejícímu se pod Rešovskými vodopády. Cestou se jim splašili koně a vůz se sesul do rokliny. Pan rychtář, velký ctitel P.M.Sněžné, si v tomto neštěstí předsevzal vystavět k její poctě kostel v Rudě..
Samotný název Ruda vypovídá o těžbě železné rudy. A skutečně okolí je protkáno důlními díly. Možná tak mlýn sloužil jako hamr, které se u nás, na Šumavě, stavěly u vodích toků. S dolováním v této oblasti měla jakousi spojitost i neřestná šlechtična Sidonie Heidenreich z Felsu, která nechala postavit kostel ve Skalách (kostel sv. Václava nedaleko Horního města). V kostele má dokonce dva náhrobky. Jeden u oltáře a druhý, ten skutečný, v chodbě. To proto, aby po ní lidé šlapali stejně tak, jako ona pošlapala svou šlechtickou čest. Jak ji ale pošlapala, na to je historie skoupá. Snad se podle legendy měla zamilovat do mladého hajného. A jelikož žila v 16. století, byla potrestána vyhnanstvím z Rýmařova. Nenechala nakonec onen prokletý zámek vystavět ona? U Rešovských vodopádů by ve spojení s mystickou přírodou jistě našla klid. O ten ji však stejně připravila smrt, po níž byla potupně pohřbena. Smutný konec, že?
Napsat komentář