Počátkem 14. století byl postaven pány ze Sovince nad stejnojmennou vesničku hrad, jehož zajímavá historie přilákala i nás. Sídlo původně nebylo tak velkolepé, ale strategicky dobře postavené na skále, pod kterou se černala ze všech stran příkrá strž. Původně zde stávala osmiboká hláska, pak obytná část a strážní věž s bránou. Podél strmého okraje pak vedla dva metry silná hradba. Páni ze Sovince se stavěli na stranu husitů, a hrad se tak stal svého času místem důležitých politických debat mezi Prokopem Holým a kandidátem na český trůn Zikmundem Korybutovičem. Páni ze Sovince nakonec pro dluhy hrad v r. 1545 prodali bohatému moravskému rodu z Boskovic, který zde provedl renesanční úpravy, ale ani oni se z hradu dlouho neradovali. Hrad se postupně prodával, ale tím vás nudit nebudeme. Po Bílé hoře r. 1623 jej nakonec získali Němečtí rytíři.
Ponurá a tajemná historie začíná až za třicetileté války, kdy byl hrad obléhán dánskými a švédskými vojsky. V roce 1626 padl hrad do ruku Mansfeldových dánských vojsk, tehdejší řádový místodržitel Jiří Vilém z Elkershausenu padl do zajetí a hrad, i jeho okolí, byl zpustošen. Po návratu ze zajetí došlo k další klíčové přestavbě hradu. Jiří Vilém, již poučen, nechal z hradu vybudovat dokonalou pevnost. Vnitřní prostory byly rozděleny na menší, proto má hrad hned pět nádvoří, protože platilo pravidlo, že je těžší dostat do několika menších oddělených prostor než do jednoho velkého. Hradby byly zpevněny palisádami, vzniklo několik bašt vzájemně propojených podzemními chodbami, hlavní brána byla opatřena silnými železnými pláty a vchod navrch chránila vysoká zeď se střílnami. Na obranu se mimochodem myslelo i ve vnitřním uspořádáním hradu, a tak zde narazíte na různé otvory v podlaze, kudy se mohl lít třeba horký olej na potencionální nepřátelské dobyvatele.
Kdyby tak byl Jiří Vilém tušil, že hrad zaujme i samotného Hitlera. Za války byl Sovinec nacisty Německým rytířům zkonfiskován a bývalý konvent proměněn, podobně jako Wevelsburg, ve vězení pro francouzské zajatce. Na obrázku můžete vidět úzkou chodbu, ze které vedly dveře do cel třípatrového celku, jehož zbytky jsou patrné v levé části. Zajatci se zde prý až tak zle neměli, zde jsou vzpomínky jednoho z nich:
„Pokojík, v němž jsem bydlel, byl v přízemí a okny obrácen k vesnici. Společně se mnou bydlelo 18 důstojníků. Lůžka byla po dvou nad sebou, ve dvou řadách, dva stoly a po jedné sedačce na osobu. Při obcházení stolů jsme měli potíže, prostor byl velmi stísněn. Kachlová kamna, zabudovaná ve zdi, hřála vždy dvě sousední místnosti. Silné zdi a dvojitá okna držely dlouho teplo, takže během celého zimního období jsme žádným chladem netrpěli. Táboru velel plukovník Bernard, aktivní důstojník z oblasti Lyonu, německým velitelem byl námořní důstojník patrně Rakušan, který se nijak nesnažil ztěžovat náš pobyt, pokud to bylo jen možné… „
Jenomže pak odsud uprchl francouzský generál Henri Giraud a bylo po legraci. Na Sovinci dokonce došlo k popravě dalšího kapitána, Vincenta Gilberta. V roce 1942 byli zajatci přemístěni do Polska a hrad obsadily jednotky SS, které jej neprodyšně uzavřely. Tehdy se také začínalo mluvit o tom, že členové SS zde provádějí tajemné zasvěcovací rituály, což po návštěvě Wewelsburgu nezní až tak neuvěřitelně. Měli zde také ukrývat cennosti nepředstavitelné hodnoty, což se možná také zakládalo na pravdě, protože po čtyřicátém pátém roce, když jednotky SS odešly, vzalo někdejší německé obyvatelstvo hrad útokem. Ukořistili zde prý 20 tisíc lahví vína a koňaku, takže tam muselo být veselo. Přítrž tomu řádění udělal až příchod ruských vojsk, která hrad z neznámého důvodu prý zapálila. Jen jediná věc tu nehraje. Na hradě mělo zůstat 300 chlapců z Hilterjugend a po těch se slehla zem. Cožpak by hrad před rabováním místních (v době před příchodem Rusů) nebránili?
Hradní zdi mají paměť pevnou a dlouhou. Možná proto se ve zdech hradu prý ozývá nářek a zjevují se zde dávno mrtvé bytosti. Nejsilněji se tato energie má koncentrovat na pátém nádvoří, kde nám bylo překvapivě nejlépe. Kousek odsud, v budově ze 17. století na třetím nádvoří, byly nalezeny kostry mladé šestnáctileté dívky a šedesátiletého starce zazděné do stěny pod oknem. Hovoří se o podzemním jezeru, kde nacisté zkoušeli nový druh ponorky, o tajemných archivech ukrytých ve spletitých podzemních chodbách, o pokladech nesmírné hodnoty, ale i o hromadných úmrtích, která hrad obestírají aurou tajemna napříč staletími. Například za švédského obléhání určitě byly nějaké ztráty na obou stranách, ale hromadný švédský hrob se tu nenašel. Stejně jako mělo zmizet na 300 chlapců z Hitlerjugend, jejichž osud nám leží v hlavě.
Nám se nejvíc líbí ta o Soví princezně, která má být pochována ve stříbrné rakvi někde pod skalou, na níž hrad stojí. Byl by to určitě krásný příběh k zapátrání.
Napsat komentář