Na toto opatství mě upozornila kamarádka. Byla na dovolené v Irsku a procházela se po starých památkách, ale v tomto domě se jí udělalo tak zle, že odsud musela utéct. Ještě dnes jí nedělá dobře ani pohled na tyto fotky. Zajímalo nás proč, když podle jejích slov ostatní návštěvníci nezaznamenali žádnou paranormální aktivitu.
Opatství Muckross Abbey se nachází na malém poloostrově Muckross nedaleko města Killarney v okrese Kerry a je součástí dnešního národního parku Killarney. První klášter zde prý stál už v 6. století, ale byl vypálen. Ruiny na obrázku patří františkánskému klášteru, který zde byl vystavěn později, a to ve století patnáctém. Ani on se nevyhnul pohnutému osudu a hned několikrát čelil útokům nájezdníků. Místní obyvatelé se domnívají, že opatství bylo vystavěno kolem prastarého tisu, (kterých tam roste mimochodem mnoho), který v irské tradici představuje strom života. Zdejší mniši byli definitivně vyhnáni v sedmnáctém století neslavnými cromwelskými jednotkami a klášter byl opět vypálen. Jediné, co vojenské řádění přežilo ve zdraví a nepoškozené, byl právě prastarý tis.
To samo o sobě znamená ponurou historii, ale to kamarádka ještě netušila, že podle starých kronik zde měl v 18. století žít poustevník John Drake, který se tu záhadně zjevil a s oblibou spával v rakvi. Byl to tajemný muž, o kterém se dodnes mnoho neví. Lidé si vyprávěli, že spáchal nějaký strašný zločin a teď hledá boží odpuštění ve zdech starého rozbořeného kláštera. Vzhledem k tomu, že k opatství přiléhá starý hřbitov s mrazivou pověstí, (používaný i dnes, tfuj), zde John možná hledal způsob, jak poodhrnout pomyslnou oponu mezi světem živých a mrtvých. Anebo to bylo ještě jinak, protože podle jiné legendy zde měl nějaký muž vyhrabat z hrobu tělo své vlastní ženy a na něm pak hodovat. A jelikož je historicky doložený obyvatel opatství pouze poustevní John Drake, je to pěkně zamotaná hádanka. Po jedenácti letech zdejšího života totiž zmizel stejně záhadně, jako se objevil. Podle pověsti se zde krátce po jeho zmizení objevila mladá žena, velmi vzdělaná a krásná, která mluvila cizím jazykem. Hledala svého muže. V ruinách opatství se pak denně modlila a plakala.
Není divu, že se postava Johna Drakea se vší pravděpodobností stala předlohou pro slavný román Dracula od Brama Stokera, který se zde v devatenáctém století potuloval.
Hřbitov samotný se stal místem posledního odpočinku pro spisovatele a básníky z nedalekého okolí, ale také pro předáky různých klanů, jak praví internet. Na čí mrtvole měl podivín hodovat už neprozrazuje. Dokonce ani to, kam se poděla ona záhadná žena.
Dnes ruiny Mukross Abbey zarůstají mechem a příroda si bere zpět, co je její. Okolní krajina je pohádkově krásná a obklopují ji jezera, vodopády i prastaré hrady. Někteří citliví lidé zde slýchávají greogiránský zpěv nebo vidí matné stíny, míhající se mezi rozbořenými zdmi. A všichni shodně popisují pocit obrovského neklidu. Moje
kamarádka mohla být oslabená. Ať už nějakou virózou, nebo jen emocionálním rozpoložením. V takových okamžicích totiž aura člověka zeslábne a umožňuje tak průnik různým entitám, na které se mi radši ani nechce věřit.
28.10.2019 v 23:23
Zdravím.
Kamarádka má pravdu.
O tomto místě jsem nic moc nevěděla, až dodnes. Projížděla jsem si diskusi na cestovatelské seznamce na FB, kam někdo vložil fotky chrámu v Panenském Týnci a lidi komentovali, jak je tam super pozitivní energie. Jedna paní psala, že podobnou prý cítila v Muckross Abbey v Irsku.
Jelikož mám velice ráda pozitivní místa, vygooglila jsem si obrázky.
No a hned při prvním pohledu mě píchlo u srdce.. Au. To se mi běžně neděje. Koukám na fotky a samé nepříjemné pocity, až se mi svírá žaludek a staví chlupy.
Jsem citlivá na energie a proto mě tato reakce na moment překvapila – jak to, že paní doporučila pozitivní místo a já cítím přesný opak?
Brr tak tam bych teda na výlet nechtěla. Tohle není pozitivní místo.
Cítím přesně to, co kdysi u jistého prokletého domu v Řecku.
Rozkliknu Váš článek a už mi to dává smysl..