Je hluboká jasná noc. Krajina pokojně podřimuje, z lesa se ozývají jen hlasy nočních zvířat. Ticho náhle rozřízne praskot větví pod něčími nohami. Několik srn pasoucích se na blízké louce zvědavě pozvedne hlavy a zbystří. Vylekaný pták rozpíná křídla a za hlasitého křiku odlétá pryč. Cítí nebezpečí stejně jako ostatní zvířata, protože les za chvíli ožije cizími vetřelci. Dusot kroků sílí doprovázený hlasitým oddechováním patří několika postavám zahaleným do černých kápí. Cesta je příliš namáhavá, proto vystupují obezřetně, po hřebenu skály, přímo ke kostelu stojícímu na vrcholu. Sem tam zazní dětský pláč, ale je hned umlčen, jakoby někdo nad uzlíčkem, který drží jeden z těch přízraků v náruči, vyřkl magickou formuli.

Uvnitř kostela panuje posvátná atmosféra. Člověk by řekl, že Boží přítomnost je téměř hmatatelná, ale skupinku to ani trochu nezajímá. Postava, která třímá v ruce vzácný náklad, jej předává další a poodstupuje do míst, kam měsíc vpustil trochu světla. Dítě se rozpláče, ale nikdo ho neposlouchá. V bledém svitu měsíce zašustí látka a kápě téměř neslyšně dopadne na kamennou podlahu. Pološero odhaluje nahé dívčí tělo. Za doprovodu tiché modlitby neznámého původu, kterou ostatní šeptají, si dívka beze slova lehá na náhrobek umístěný před presbytářem. Skupina ji obklíčí a v přesném pořadí zapaluje první z několika černých svic. Jeden z účastníků pak vkládá obrácený kříž mezi ženina ňadra a na břicho pokládá měděný pohár. Nic nemůže narušit magickou atmosféru obřadu, dokonce ani křik obětovaného nemluvněte. Zatímco jeden jej drží nad ženiným břichem, druhý vytahuje ostrý nůž. Pak křik utichá. Pohár se začíná plnit krví…

Píše se třinácté století a možná začíná další z černých mší na Mouřenci.

Půvabná krajinná dominanta raně středověkého kostela sv. Mořice na Mouřenci u Annína vznikla pravděpodobně v druhé čtvrtině 13. století, na místě opředeném starou pohanskou pověstí. Mouřenec měl být obřadním místem obrů ze Sedla a Obřího hradu, skalní hřeben před vrcholem pak místem záporné zemské síly, kde se zdržoval démon. S příchodem magického letopočtu 1000 se vyrojilo značné množství proroků předvídajících konec světa, konečné zúčtování a Apokalypsu. Celou Evropu sužoval hlad a mor. Byly snědeny zásoby i dobytek. Vyhladovělá zvířata vyhrabávala mršiny nebo se pojídala mezi sebou. Oltáře se rozdělily na dvě části: pro Boha dobra a Boha zla. Právě v těchto dobách začínají vznikat první satanské kulty a obřady s prvky pohanských, křesťanských nebo antikřesťanských rituálů, jejichž cílem je zprvu získat dostatek hojnosti a živobytí. Podstatou celého obřadu pak byl výsměch Bohu a vzývání Satana. Později však přerostou v krvavé mše nezřídkakdy završené obětí malého dítěte nebo nemluvněte, jehož krev či popel měly zajistit osobní prospěch účastníků. Tyto mše se zprvu konaly ve volné přírodě, nejlépe na prostranství pod vysokým stromem. Místo, kde kostel stojí, je z tohoto hlediska ideální. Nachází se na vrcholu lesa a z vesnice je neviditelné.

Šumavské hory v dávnověku obýval rod obrů, kteří žili na Obřím hradu u Popelné. Když jich bylo moc, část odtáhla na Sedlo u Albrechtic a vystavěli si tam nové obydlí. Společný oltář měli u Mouřence, kde se údajně ještě dodnes nacházejí obrovské lidské kosti. Kdo Mouřenec zná ví, že do devadesátých let byl v bezútěšném stavu. Hroby okolo kostela byly otevřené, na nedaleké louce se povalovaly lidské kosti.Až v roce 1993 došlo k nápravě a kosti byly sesbírány a uloženy do místní kostnice. Při té příležitosti došlo k objevu a následné restauraci vzácných nástěnných maleb ze 14.století uvnitř přilehlého chrámu. Mezi nimi vyniká především scéna s Archandělem Michaelem coby vážičem duší a Pannou Marií jako přímluvkyní. Anděl drží váhy s duší, Panna Maria tajně přidržuje misku vah na straně duše a nadruhé misce vah se o překot snaží čerti duši získat peklu. Symbolika vskutku zarážející.

Legendy o temných silách, které zde sídlí, jsou ovšem ještě starší. Lecos možná vysvětlují prokazatelné nálezy o přítomnosti Keltů na tomto místě ještě v dobách, kdy zde žádný kostel nestál. Vzhledem k tomu, co o Keltech víme (někteří starověcí spisovatelé popisují Kelty jako velké lidi s modrýma očima, světlými vlasy a jemnou pletí), je vysvětlení legendy nasnadě. Průměrná výška muže byla ve středověku kolem 160 centimetrů a proto je možné, že kosti vyšších Keltů mohly tehdejšímu člověku připomínat pozůstatky skutečné obry.

O tom, že kosti v Mouřenecké kostnici světélkují, koluje několik pověr. Možná jde o zjitřenou fantazii nějakého odvážlivce, který se rozhodl, snad z ješitnosti či po několika sklenicích v hospodě, na kopec vystoupat – nakonec cesta na Mouřenec je křivolaká a nepřehledná. Možná proto se jí dříve říkalo: „Cesta mrtvých“.
Už jenom samotný akt výstupu ubere člověku nejen fyzických sil, ale díky husté spleti větví a nepřehlednosti i na odvaze. Návštěva hřbitova a kostnice může být pro lidskou psychiku určitě stresující. Pokud si přidáme k tomuto vysvětlení informaci, že lidské kosti obsahují fosfor, který za určitých podmínek může zářit, a jestliže připojíme okolnosti, za jakých kosti zvětrávají, a celé to pak podmíníme chemickým složením půdy, tak by se dalo říct, že mouřenecké kosti mohou skutečně světélkovat. Nejlepší způsob, jak tuto legendu potvrdit či vyvrátit, je uskutečnit dobrodružnou výpravu na Mouřenec osobně.