Jedním z nejstarších národů, které erotický kult provozovaly, byli Thrákové. Své pojmenování získali podle vojevůdce Maximilana Thráka. Nejznámějšími Thráky měli být Spartsakus a Orfeus. Ostatně orfeovský mýtus je v oblasti Rodop dodnes živý a socha tohoto boha shlíží na město Kardzhali dodnes. Thrákia se nacházela zčásti na území dnešního Bularska, Řecka a Turecka a je doslova prošpikovaná tajemnými jeskyněmi, které sloužily jako svatyně erotických ritů. A tak jsem složila svou oběť na oltář vědy a vydala se na východ Bulharska, do tajemných Rodop skrývajících pět tisíc let staré thrácké město Perperikon, které je právem označováno jako evropské Machu Picchu.

A tak jsem jako správný začínající dobrodruh sbalila batoh a sedla na autobus do Bulharska. Podařilo se mi úspěšně docestovat až do Kardzhali, (dodnes nechápu jak, ztratila jsem se už v Praze), města, které slouží jako výchozí bod pro další výlety v Rodopských horách. Pronajala jsem si malý bungalov ve vesnici Stremsi a první, co mě po dlouhé cestě zajímalo bylo, kde že se nachází ten slavný Perperikon. Než jsem se stihla rozkoukat, už jsem pochodovala po poměrně dobře udržované asfaltce k bulharskému divu, svému prvnímu cíli, abych se dozvěděla, kdo vlastně ti Thrákové byli. Překvapivě ve zdejších vesnicích pracují výhradně ženy. Pochopila jsem hned, že přílišné focení a okukování místního obyvatelstva není vítané. Na každé návsi se totiž tyčila mešita. Obyvatelstvo Kardzhalijské oblasti je totiž převážně muslimské. Místní mě ale mile překvapili, protože mě bez váhání kousek popovezli a to dokonce, aniž bych se snažila stopovat.

Perperikon Thrákové vytesali do skály na vysoké hoře a je viditelný zdálky. Pokud ale stojíte přímo pod kopcem, jen těžko byste ho hledali skrze hustou síť lesa. Celý komplex je tak obrovský, že projít jej mi trvalo tři hodiny. Vzhledem skutečně připomíná Machu Picchu a vůbec je to šperk bulharských hor, což Bulhaři také zužitkovali. Hned u vchodu se vybírá malé vstupné a parkoviště je ověnčeno stánky s rituálními talismany. Ceny tu ale nejsou vysoké, na naše poměry dokonce podprůměrné, a tak tu obchod kvete. Genius loci tohoto místa se nedá nevnímat. Právě tady byl do skály vytesán chrám boha Dionýsa, kde mělo být věštěno Alexandru Velikému, že ovládne tehdejší známý svět. Panorama z vrcholu dvoupodlažního města je pohádkově krásné, slovy nepopsatelné, takže jsem se naučila pracovat s fotogalerií:-)). Když jsem tam tak stála, na vrcholu svého snu, napadlo mě, jestli by Thrákové nemohli mít nějakou spojitost s našimi Kelty. Byla to jen taková mlhavá představa a ten obrázek

neměl souvislost, a tak jsem nasadila širák a směřovala pátrat dál.